Typologie starosklíčkářů

Škála fotografek a fotografů, používajících stará sklíčka, je neuvěřitelně pestrá a zahrnuje nejrůznější povahy a přístupy. Jen málokdy je přitom starosklíčkář zcela čistě vyhraněný charakter. Daleko častější je případ jedince se znaky více různých typů, "ííííbrido", jak se říká v Itálii.
Pokusím se vám některé vyhraněné zástupce představit ...a neberte je příliš vážně :-)

Sběratel-vetešník

Zajímá se o stará sklíčka v prvé řadě proto aby je mohl shromažďovat a focení s nimi je druhořadé. Vlastní plnou skříň či několik skříní aparátů a objektivů aniž často ví jak které konkrétní sklíčko z jeho sbírky na fotoaparátu kreslí. Nejčastějším motivem jeho fotoúsilí je vyrovnaná řada či skupinka fotoaparátů nebo objektivů - v zahraničí se pro tuto tvorbu vžil výraz "Lens porn". Sběrateli - vetešníkovi se pochlubíte že jste zrovna sehnali další své sklíčko snů. Zeptá se které a zkonstatuje že ta má doma dvě či tři, jen je ještě nestihl vyzkoušet na fotoaparátu.
Sběratel-vetešník je neškodný a příjemný podivín, obvykle i dobrý zdroj zasvěcených informací spíše technického rázu.

Blondýna-starosklíčkářka

Něžná bytost, neskutečně nadšená ze svého prvního starého sklíčka. Neřeší technickou stránku věci (a často mívá krásně naivní dotazy), ostrost ani kontrast. Důležité pro ni je aby sklíčko fotilo ty úúúúúžasné kroužky. Když se nedaří, je hromádkou neštěstí. Pomozte jí ... kupte v železářství hrst kroužků na klíče a nasypte jí je na omoklou a sluncem ozářenou dlažbu. Odměnou vám třeba bude i víc nežli jen zářivé kroužky v jejích očích ;-)
PS: Blondýna starosklíčkářka může mít libovolnou barvu vlasů…

Starosklíčkář(ka) s darem od boha

Bytost, kterou všichni znají přes fotografie, ale málokdo ví jak vlastně vypadá. Z nejobyčejnějších motivů s úžasnou dávkou citu pro světlo a kompozici kouzlí snově nádherné snímky. V plné míře se na ni (něho) vztahuje citát: „Tvůrce se ze svého díla vždycky vytrácí“. Važme si těchto bytostí, obdivujme jejich snímky a hledejme v nich inspiraci. A nebuďme frustrovaní pokud se nám dílo nebude dařit stejně… „Quod licet Iovi non licet bovi…“

Starosklíčkář-technik

Je v mnohém blízký starosklíčkáři-vetešníkovi či starosklíčkáři-homemade opraváři a jejich znaky se dílem mohou překrývat. Jeho hlavním motto: „Jak je to zkonstruované a jak to funguje?“.
Starosklíčkáři-technikovi jsou v podstatě šumafuk starosti o světlo, kompozici či bokeh. Jeho zajímají schémata, milimetry, ohniska, počty a provedení členů, systém uchycení či rozdíly mezi jednotlivými verzemi. Jeho nejoblíbenější četbou jsou dobové katalogy, servisní manuály a ceníky. Na rozdíl od starosklíčkáře-homemade opraváře, obvykle ví co dělá, do rozborky a sborky objektivů se pouští spíš vyjímečně po vyčerpání všech ostatních možností a prostudování všech dostupných informací. Jeho zásah tudíž bývá jen minimálně destruktivní.
Starosklíčkář-technik je příjemným společníkem na pokecání pro většinu starosklíčkářů. Snad jen blondýna-starosklíčkářka se s ním bude smrtelně nudit, nechápajíc jakou cizí řečí s ní mluví. Férově je ovšem třeba připustit že ztepilá postava fešné blondýny-starosklíčkářky zase ve starosklíčkáři-technikovi maximálně vyvolá pocit že ten AF Micro Nikkor 55/2,8 má opravdu zajímavou siluetu a bude třeba si jej do sbírky opatřit…

Starosklíčkář-obchodník

O starosklíčkách uvažuje především v ekonomických termínech …nákup, prodej, marže, zisk. Jeho mottem je za minimum nakoupit a za maximum prodat. Mívá pod palcem inzertní a aukční servery a věčně bývá trochu uprášený od vymetání půd a garáží. Často zachraňuje skutečné poklady (a nechává si za to dobře zaplatit). Se starosklíčky fotografuje spíš z donucení, protože ví, že fotky jimi pořízené, je snáz a s větším ziskem prodávají.
Zbraní hromadného ničení je kříženec starosklíčkáře-obchodníka se starosklíčkářem-homemade opravářem. Na starosklíčkářském společenském žebříčku se nalézá hluboko dole, někde mezi skunkem a tchořem. Pro maximalizaci zisku se dopustí nejhrubších nešvarů: Leští optiku aby na ní zakamufloval plísně, nablýskává eloxovaný hliník aby se leskl jak nový a zamaskoval odřeniny, černou nitrobarvou kamufluje škrábance, do zatuhlých mechanismů stříká strojní olej… Jeho starostí je prodat dřív, než se zničující „takyopravy“ viditelně projeví. Každý jen trochu příčetný starosklíčkář se od tohoto individua drží co nejdále (to raději ty skunky a tchoře).

Starosklíčkář-homemade opravář

Technická obdoba blondýny-starosklíčkářky ovšem v destruktivní verzi. Je přesvědčený, že všechna starosklíčka je možné rozebrat a zase složit. Nedostatek zkušeností a odborných znalostí nahrazuje nadšením, speciální maziva olejem WD-40 a v jeho šuplíku se hromadí součásky, které mu po rozebrání a složení objektivů záhadně zbyly. O čemž se ovšem při následném odprodeji „nově servisovaných“ objektivů budoucím majitelům, jistě jen nedopatřením, opomene zmínit.
Svou existencí potvrzuje staré pravidlo že každé stádo má i svou černou ovci. Neštěstí pro starosklíčka i starosklíčkáře, jemuž lze čelit jen důsledným bojkotem jakýchkoliv nabídek od homemade opraváře a blokádou jakýchkoliv informací směrem k němu. Méně zkušený starosklíčkář si jej může splést se starosklíčkářem-technikem a při velké smůle svůj omyl pozná až na vlastní starosklíčkářské výbavě. Maximálně pak může varovat před škodnou.

Starosklíčkář(ka)-hnidopich

Nepochopitelná bytost, těžko uvěřitelný mix rýpala a perfekcionisty. Je schopna mikrometrem měřit délku jednotlivých stran n-úhelníka zavřené clony starosklíček. Spektrofotometrem zjišťovat, zda objektiv je skutečně apochromatický. K nepříčetnosti ji přivede fakt, že nekonečno na stupnici objektivu se nekryje s nekonečnem zaostřeným podle Live view (živého náhledu na displeji). Má bezvadně zmapované všechny bílé zdi do okruhu dvou kilometrů - testy vinětace v jednotlivých rozích zorného pole objektivů na nich pro jistotu opakuje nejméně osmadvacetkrát. Pro samé starosti s testováním „vad“ ovšem nikdy nevyfotí jediný běžný záběr. Ví, že by byl určitě vadný.
Starosklíčkář hnidopich je skutečným postrachem všech ostatních starosklíčkářů. Dokonce do té míry, že jsou zapomenuty všechny vzájemné rozpory a v semknutém šiku všichni hnidopichovi čelí jako jeden muž (žena, dítě …abychom byli genderově korektní). Pomine-li ohrožení, stává se již nepřítomný hnidopich nejprve vděčným tématem veselých historek, posléze mýtickým stvořením, v jehož reálnou existenci už nevěří snad ani starosklíčkářský potěr…