Nikonečno :-) aneb jak na ostré nekonečno u starých objektivů na tělech Nikon zrcadlovek

Evergreenem v diskusích ohledně starých objektivů je otázka kterak docílit aby tato skla dokázala zaostřit na objekty v nekonečnu.

Celý problém tkví v jediném faktu: Těla Nikon zrcadlovek mají bohužel jinou – o pár milimetrů větší - registrovou vzdálenost (Flange Focal Distance, zkratka FFD -vzdálenost mezi snímačem/filmem a samotným bajonetem, udávaná v mm) nežli u M42 (Exa, Altix....) aparátů, proto s většinou starých objektivů neumožňují zaostřit na nekonečno.
Konkrétně registrová vzdálenost u Nikon zrcadlovek činí 46,5mm, u M42 závitu 45.46 mm, Altix 42,5mm, Exa/Exakta 44,7mm.

Podle typu skla, ohniskové vzdálenosti etc… lze po nasazení starého objektivu přes patřičnou redukci zaostřit na vzdálenost několika centimetrů (objektivy z dálkoměrných přístrojů či kamer) až několika metrů. Těch několik metrů už může postačovat například pro portréty.

Co s ostřením na nekonečno lze udělat?

1) Smířit se s daným faktem a po vzoru inženýrů Microsoftu označit chybu za vlastnost, dál neřešit a vesele fotit.

Například vynikající staré sklíčko Pancolar 50/1,8 prostě ostří na pár decimetrů, tak ho používám pro detail a jsem s ním nadmíru spokojený.

2) Pro nasazení objektivů na tělo Nikon zrcadlovky použít redukci s optickým členem.

Velmi časté řešení u začátečníků a podle mého soudu snad nejhorší vůbec. Optický člen v redukci prodlouží o potřebných pár milimetrů ohniskovou vzdálenost, leč přidává další dvě rozhraní sklo/vzduch s nežádoucím vznikem optických vad. Naprostá většina dostupných redukcí navíc používá obyčejné sklo „jak ze dna flašky“ bez jakékoliv antireflexní vrstvy. Výsledkem je katastrofické zhoršení kresby i těch nejlepších starých objektivů.

Redukci s optickým členem NEBRAT!

3) Shánět staré manuální Nikkory.

Fyzicky lze na DSLR Nikon nasadit téměř jakýkoliv Nikkor a to bez redukce. „Téměř“ znamená skupinu objektivů verze Ai či mladší tedy Ai, Ai konvertované, E-série, Ai-S, Ai-P a všechny AF Nikkory.

4) Shánět objektivy jiných výrobců s bajonetem Nikon.

Existuje například ruský Helios 81 N, který byl vyráběný přímo s bajonetem Nikon. Bohužel jich nebylo zdaleka tolik co třeba Heliosů 44-2 nebo 44-4, objevují se v nabídkách řidčeji a cena je citelně vyšší.

5) Shánět ruské objektivy, které byly vyráběné s výměnnou koncovkou.

Jde o typy s označením které končí velkým písmenem A v názvu (Tair 11A, Jupiter 37A...). Standardně se tato skla dodávala s M42 koncovkou v podobě prstýnku, navlečeného na zadní část objektivu a uchyceného třemi šroubky „červíky“. Po povolení lze koncovku stáhnout a jednoduše zaměnit za koncovku KP-A/N, která nese bajonet Nikon a má i zohledněnou jinou registrovou vzdálenost u Nikon zrcadlovek.
Pro zajímavost, stejnou koncovkou lze obdobně upravit i Tair 300/4,5, známý teleobjektiv z ruské fotopušky, byť ten v názvu písmeno A nemá.

6) Shánět objektivy s koncovkou T2 mount.

Jde o objektivy, které byly vyráběné s výměnnými koncovkami pro většinu bajonetů včetně F-mountu pro Nikon.
Za připomenutí této možnosti děkuji Davidovi Modřanskému.

7) Shánět objektivy pro středoformát.

Například objektivy pro Pentacon Six. Registrová vzdálenost u těchto fotoaparátů (74,1mm) je větší než u zrcadlovek Nikon. Navíc jde o objektivy, u kterých se na menším FF či APS-C čipu využívá jen středová část pole, které objektiv vykreslí. Čili oblast kde je obvykle vyšší ostrost a optické vady se projevují minimálně.
Redukce pro Nikon bajonet jsou dostupné za ceny od 400-500 Kč a využít lze celou řadu zajímavých sklíček. Například Flektogon 50/4, Biometar 80 a 120mm, Sonnar 180mm...
Nevýhodou jsou větší rozměry a váha středoformátových objektivů.

8) Shánět objektivy z měchových fotoaparátů.

Výhodou je že jsou celkem dostupné, ovšem zajímavější objektivy za vyšší ceny. Nevýhodou fakt že k nim je potřeba navíc použít makroměch a dále že neexistují standardní redukce z jejich mnohdy velice specifických upevňovacích závitů. Navíc jde o objektivy, které jsou většinou bez antireflexních vrstev a na něž se musí složitě bastlit i sluneční clona. Výsledky fotografování mohou být zajímavé ale celkově bych toto řešení doporučil spíš zručným technickým hračičkům.

9) Samodomo bastl experimentování s úpravami objektivů.

Prováděné vypodkládáním optických členů, odsoustružením části objektivů, přenastavením ostřícího mechanismu atd. Na internetu lze nalézt mnoho podobných návodů ale osobně k nim mám silnou nedůvěru. Může to být celkem drahý experiment, protože úpravy jsou většinou nevratné a nemusí dopadnout dobře. Navíc existuje u starých skel docela velká kusová variabilita a co se podařilo u jednoho kusu, není zaručeno u dalších.

Na okraj: Ideálním alternativou k DSLR Nikon může být kompakt s výměnnými objektivy. Dnes „bezzrcadlovky“ vyrábí snad všichni hlavní výrobci fotoaparátů. Pro „starosklíčkáře“ je vhodnou volbou bezzrcadlovka s čipem velikosti kinofilmového políčka čili, ve fotografickém žargonu, „fullframe“.
Naprostá většina historických objektivů byla vyráběná pro těla na kinofilm, případně rovnou středoformát. Fullframe snímač zachytí z obrazového kruhu, starosklíčkem vykresleného, totéž, co někdejší políčko kinofilmu. A starosklíček si vážíme pro jejich charakter a osobité „vady“, které se obvykle nejvíc projevují v okrajích obrazového pole. Které menší snímač prostě nezachytí.
Pro skvělé fotografie se „starosklíčky“ vám postačí i hodně letitá fullframe „bezzrcadlovka“. Například Sony A7 první generace jde, z druhé ruky, koupit pod 10 000 Kč.

Co říci závěrem? Je možno využít všechny naznačené cesty a snad s výjimkou redukce s optickým členem a samodomo bastlení se jimi lze dobrat výborných výsledků.

Tak přeji dobré světlo, ostrá (stará) skla a věrné barvy :-)