Náhledový monitor – neocenitelná pomůcka při fotografování (nejen) rostlin

Docela dlouho jsem si říkal, že už z fotopomůcek pro mé fotografování nic zásadně nepotřebuji a vše mám. Pak jsem přece jen neodolal a pořídil další „fotokrám“ – náhledový externí monitor. O zkušenost s ním se s vámi podělím v tomto článku.

A pro netrpělivé rovnou prozradím, že jsem naznal jen jedinou velikou chybu: Měl jsem si jej pořídit už dávno!

Náhledový monitor je novodobá vymyšlenost posledních několika let, která není ani úplně malá (relativně), ani v kvalitním provedení úplně za levno. Ale pokud se rozhodnete těch několik (spíš několik více) tisícovek Kč obětovat, bude vám odměnou výrazně pohodlnější fotografování nejen rostlin.

Náhledové monitory se objevily v době, kdy plnohodnotné filmování fotoaparáty přestalo být jen hračičkovým doplňkem k fotografickým funkcím. A s používáním aparátu jako kamery přestal stačit hledáček či zadní displej. V ten moment zavětřili výrobci a světlo světa spatřily náhledové monitory.

Náhledový monitor je tedy další, samostatný, nezávislý a podstatně zvětšený zadní displej vašeho fotoaparátu. 

Vsazený do rámu opatřeného (obvykle) samostatnou baterií, stativovým zavitem pro uchycení a konektory pro propojovací kabel. Kterýmžto kabelem se připojuje k fotoaparátu. Poté se obraz z aparátu zobrazuje v reálném čase na náhledovém monitoru. Což umožní pohodlnější ladění kompozice, expozice, zaostření.

S dalšími nezbytnými proprietami (baterie, kabeláž, uchycení, …) vám v batohu přidá něco přes kilogram váhy a ubere asi tolik místa jako středně velký objektiv.

Výhody pro fotokytičkáře aneb proč chtít ještě další kilo v batohu?

Dvě hlavní:

Za prvé velikost

Na větším displeji (úhlopříčka 5,5–7 palců) mnohem víc vidíte a také daleko pohodlněji komponujete.

A za druhé nezávislost. 

Můžete mít fotoaparát nakroucený v nejnesmyslnějších polohách a zahrabaný v dolíku země klidně takřka celý – stačí když ven vytáhnete propojovací HDMI kablík. Náhledový monitor si dáte na místo, které vám vyhovuje, naklopíte jakkoli jen libo a scénu pozorujete v pohodlíčku jako televizi v obýváku. Žádné zahrabávání se a zaklekávání či zalehávání v terénu do bahna, štěrku, kopřiv… Karle Kryle, díky náhledovým monitorům my fotokytičkáři už konečně neryjeme držkou v zemi.

Stojí to kilo zátěže, nezanedbatelný ubraný prostor i další vydané peníze a navíc starosti s dobíjením dalších baterek za to? Vždyť doteď se fotilo i bez téhle drahé hračičky. A jde tak fotit i nadále. 

Na to mám jedinou odpověď: Zkuste si to!
Náhledový monitor je totiž naprosto a beznadějně návykový. Asi obdobně jako kokain, pervitin, slivovička z Valašska, ryzlink z Dolních Dunajovic, výběrové brazilské kafe, daňčí guláš a domácí moravské uzené. Jednou - a už není cesty zpátky. Fakt.

(Alternativou k náhledovému monitoru je bezdrátové propojení fotoaparátu s mobilním telefonem či tabletem přes wifi nebo bluetooth. Má ovšem dvojí úskalí. Za prvé musí vaše zařízení tuhle komunikaci vůbec umět. A za druhé dostatečně rychlý přenos obrazových dat se citelně podepisuje na spotřebě energie a tudíž i výdrži obou zařízení. Prostě, jak už kdysi dávno říkávali dráteníci, „drát je drát”.)

Pokud jste se rozhodli, že náhledový monitor chcete, čeho si všímat při výběru?

Fotokytičkář v podstatě nepotřebuje všechny ty šikovné vychytávky pro filmování. Co ho zajímá, to je:
• Velikost (5,5" je rozumný kompromis).
• Rozlišení (alespoň full HD).
• Jas (čím víc, tím lépe; 800 nitů jako minimum).
• Kontrast (kontrastní poměr - 1000:1 či víc).
• Pozorovací úhly (čím víc, tím lépe).
• Ovládání (tlačítky a dotykové je šikovnější než jen tlačítkové).
• Hmotnost (tady je holt každá rada těžká).
• Softwarové funkce sice nutně nepotřebujete, ale když jsou, hodí se využívat přinejmenším waveforms (což je taková lepší a vychytanější alternativa k RGB histogramu) a kontrolu zaostření (zvýraznění obrysů neboli focus peaking).

Velikost

Velikost si rozvažte sami. Osobně jsem spokojený s displejem úhlopříčky 5,5" jakožto rozumným kompromisem mezi dobrou čitelností na jedné straně a ještě přijatelnými rozměry na straně druhé. Sedmipalcový monitor je už do terénu mnohem méně skladný. A také citelně víc „žere“.

Rozlišení

Naprosto stačí „full HD” rozlišení, čili 1920x1080 pixelů. (Byť do budoucna se určitě běžně dočkáme displejů s rozlišením ještě daleko jemnějším.)

Jas

Jas (čím víc tím lépe) se udává obvykle v nitech (1 nit = 1 cd/m2), rozumná hodnota pro použití venku v terénu začíná někde od 800 nitů. Víc je samozřejmě lépe, displej je čitelný i na slunci (ale také adekvátně víc ujídá energii z baterie). Většina výrobců ke svým zařízením dodává nasazovací rámeček se stínítkem, za slunce se může hodit. (Osobně jej ven nenosím, můj monitor s jasem 1200 nitů je pohodově čitelný i za sluníčka.) Pomoci si také můžete přistíněním monitoru deštníkem či vlastním tělem.

Kontrast

Další parametr je kontrast, tedy maximální rozdíl mezi nejtmavšími a nejsvětlejšími barvami, které umí monitor zobrazit. Slušným standardem je kontrastní poměr 1000:1

Pozorovací úhly

Tenhle parametr rozhoduje o tom, jak mnoho ze šikma se ještě můžete na monitor dívat aniž by obraz na něm byl citelněji zkreslený. Širší úhly jsou samozřejmě lepší.

Ovládání

Vždycky na rámečku náhledového monitoru najdete několik tlačítek. Pro zapnutí a vypnutí, pro vstup do menu, pohyb v něm a pro potvrzování zvoleného. Verze s dotykovým displejem lze k tomu navíc ovládat i prstem na obrazovce.

Co zvolit? 

„Tlačítková” provedení bývají relativně levnější. Ale pokud doopravdy nepočítáte každou korunu, poradil bych vám sáhnout raději po „dotykové” variantě. Jednotlivá tlačítka se za prvé mohou plést. Zatímco na dotykovém displeji vždycky vidíte co zrovna vybíráte. A za druhé je ťuknutí shora na obrazovku pohodlnější a praktičtější nežli šátrat prsty někde po boku rámečku.

Hmotnost

Tady moc neušetříte. Samotný monitor s malou úhlopříčkou váží něco kolem 250–300 g. Připočítejte hmotnost bločku akumulátorů a systému uchycení – a jste někde dost výrazně nad půl kila, s dalším rezervním akumulátorem spíš kilo, či ještě o něco víc.

Způsob upevnění

Osobně jsem jako fotograf zavrhl držáček do sáněk fotoaparátu. Při filmování, kdy je aparát v pozici „na šířku“ a monitor nad sáňkami, asi funguje jak má.

Pro mé fotografování chci monitor hlavně na náhledy scén snímaných nizoučko od země a často „na výšku“. Kdy za prvé hmotnost monitoru, překlopeného do boku a s těžištěm dost stranou mimo aparát, ty sáňky může celkem výrazně namáhat. A za druhé mi uchycení na dvoukloubovém ramínku dává daleko větší volnost v polohování obrazovky.

Po několika týdnech domácího bastlení a řadě pokusů jsem se dobral řešení, které mi skutečně vyhovuje. Monitor mám upevněný na článkovaném kovovém ramínku, zašroubovaném do kovové fotografické svorky určené k upevnění na trubku. V mém případě je tou trubkou středová tyč stativu.
Všechno skvěle drží, žádný spoj se nadměrně nenamáhá a napolohovat se sestava dá takřka libovolně i s ohledem na těžiště.

Závěrem

Jak už jsem předeslal v úvodu článku, lituji jedině toho, že jsem náhledový monitor nepořídil mnohem dříve. Pohodlí při nastavování aparátu i ladění kompozice je prostě parádní.

Doplnění – zkušenosti po třičtvrtě roku používání

(Update k 15. 11. 2024)

S delší praxí mohu jen konstatovat, že náhledový monitor stále funguje jak má. A v mém fotobatohu se už zabydlel trvale. Raději si sbalím o jeden výměnný objektiv méně než abych musel oželet náhledový monitor.

Jako nejvíc zdržující se v terénu ukázalo vybalení monitoru, naklapnutí baterie a upevnění celé sestavy na stativ.  
Řešení? 
Na středovou trubku stativu jsem těsně pod hlavu namontoval prstencovou objímku s pouzdrem k uchycení miniaturní nacvakávací rychloupínací destičky. Oboje bylo původně vymyšlené k upevnění akční kamerky na řídítka kola či motocyklu. Ale trubka jako trubka. Monitor s nasazenou baterií a kloubovým ramínkem nosím v batohu jako jeden celek. Ramínko zakončené miniaturní rychloupínací destičkou, takže na lokaci stačí všechno jen vyndat a nacvaknout na stativ.