Na velikosti záleží

Mluvit budeme samozřejmě o čipu a jeho velikosti, jak jinak, že? Přiblížíme si jak vypadá, jak je to s jeho velikostí a proč na ní zrovna u starosklíček tolik záleží.

K tomu vás naučím pár divných slov jako „crop faktor“, „fullframe“ či „šum“.

Tak tedy čip. Řeč není o tom pidiválečku pod kůží, který vašemu zaběhnutému bišonkovi či jorkšírkovi pomůže k návratu domů.

Čip neboli snímač digitálního fotoaparátu, je obdélníková destička, která lapá fotony, nebo jinak obraz scény, vykreslený světlem prošlým přes objektiv dovnitř fotoaparátu. A převádí jej na elektrický proud, s kterýmžto signálem fotoaparát dál pracuje.
Jde tedy o záznamový prvek, modernější digitální obdobu starého dobrého filmu či skleněné desky se světlocitlivou vrstvou.

Jen na okraj, obraz skutečného světa je na snímači otočený stranově i výškově. Takže ten tmavý flek od špíny na čipu nahoře v obloze, ano, přesně ten, který vám kazí fotky, je ve skutečnosti u dolního okraje snímače. Sedí tam a bude vám dělat nehezké našedlé fleky dokud je nevyčistíte.

Fullframe snímač

Prakticky všechny objektivy z normálních klasických filmových fotoaparátů (mimo filmovací kamery, čtečky mikrofišů, špionážní minifotoaparátky etc…) původně kreslily obraz na kinofilm, či dokonce na střední formát. Políčko kinofilmu (bez perforovaných okrajů) má rozměr 24×36 milimetrů. Střední formát neboli středoformát je filmové políčko o rozměru větším než kinofilm, ale menším než velkoformát (který má rozměr 4"× 5" neboli 10×13 cm). Nejčastější středoformátové aparáty pracovaly se svitkovým filmem a políčko mělo rozměry 6×9, 6×6 nebo 6×4,5 cm.

Historicky po víc jak půlstoletí představovalo 24×36mm kinofilmové políčko nejrozšířenější standard. Z rozměru kinofilmového políčka je odvozena i velikost snímače digitálních „plnoformátových”, anglicky „fullframe” a zkráceně „ff”snímačů. S drobnými odchylkami u jednotlivých výrobců („milimetr žádná míra”) má fullframe snímač velikost zhruba 24×36 mm.

Crop snímač

Snímače menších velikostí se označují jako cropové či crop. „Crop” znamená v angličtině ořez (tedy mimo jiné, další význam téhož je třeba také „plodiny”). Naznačuje způsob jakým se snímač chová k obrazu vykreslenému objektivem: Pobere středovou oblast a okrajové partie ořeže, ty se už jednoduše na snímač nevejdou.

Proč je to důležité pro starosklíčkáře? Protože objektiv… Fotografický objektiv kreslí většinou nejlépe, nejostřeji a s nejmenšími vadami právě ve středu obrazového pole. Jenže starosklíčka jsou dnes ceněna, vyhledávána o používána právě pro osobité nedokonalosti. Zatímco se dávný výrobce snažil různé duchování, odlesky či duhy co nejvíc omezit, dnešní staroskelný fotograf po nich pase jako kapsář po šrajtofli. A nedokonalosti všeho druhu se nejvíc projevují v okrajích obrazového pole. Kteréžto se u crop fotoaparátů bohužel vykreslí už mimo plochu obrazového snímače.

Jak velký díl vykresleného obrazu se ještě na snímač vejde aneb na velikosti záleží. Čím víc se rozměr snímače bude blížit onomu svatému grálu kinofilmového políčka, tím lépe.

Crop faktor a ekvivalentní ohnisková vzdálenost

Co dokáže snímač vašeho fotoaparátu prozradí parametr zvaný „crop faktor”. Máte-li fotoaparát se snímačem menším než fullframe, potřebujete ohniskovou vzdálenost nasazeného objektivu přepočítat tak, aby odpovídala zornému úhlu pro fullframe, což je tzv. fullframe ekvivalent, jinak též ekvivalentní ohnisková vzdálenost.
Přepočet na ekvivalentní ohniskovou vzdálenost není složitý, skutečnou ohniskovou vzdálenost uvedenou na objektivu jednoduše vynásobíte takzvaným crop faktorem.

Crop faktor (faktor ořezu)

je koeficient, kterým se přepočítává ohnisková vzdálenost objektivu na takovou, jakou by měl objektiv se stejným zorným úhlem na kinofilmovém fotoaparátu. Neboli kolikrát je plocha snímače fotoaparátu menší, než než plocha fullframe snímače.

Velikosti snímače a crop faktor u digitálních fotoaparátů:
• Střední formát: snímač 53.9×40.4 mm crop 0,64× (PhaseOne).
• Střední formát: snímač 43,8×32,9 mm, crop 0,79× (Fujifilm GFX).
• Fullframe: 36×24 mm crop faktor 1× (Nikon, Sony, Canon).
• APS-H: 28,7×19,1 mm, crop 1,3× (Canon EOS-1D řada).
• APS-C: 23,6×15,6 mm, crop 1,5× (Nikon, Sony, Fuji).
• APS-C: 22,3×14,9 mm, crop 1,6× (Canon).
• Micro 4/3: 17,3×13 mm, crop 2× (Olympus, Panasonic).

Co pro vás fotoaparát s menším snímačem znamená prakticky? Že tradiční kinofilmové historické objektivy nevyužijete naplno.

Zároveň to není tragédie a rozhodně kvůli tomu svůj aps-c fotoaparát hned nezahazujte.

Máte víc možností:
• Smířit se s tím, že obraz z kinofilmových starosklíček (a tuplem ze středoformátových starosklíček) prostě bude trochu okrouhaný. Řada mých starosklíčkářských snímků vznikla na aps-c zrcadlovkách Nikon. A přežil jsem to.
• Shánět přednostně starosklíčka pro půlený formát kinofilmu, filmové kamera atd. Tedy objektivy, které zaznamenávaly obraz na médium s výrazně menší plochou. Na fullframe tělech takové objektivy budou více či méně vinětovat (což se projeví černými rohy, případně menším kruhovým normálním obrazem vsazeným do černé plochy), na menším snímači kreslí dobře. Příkladem mohou být historické objektivy řady Tevidon z Carl Zeiss Jena, např. Tevidon 50mm f/1.8. Konkrétně na aps-c snímačích s crop faktorem 1,5–1,6 lze rozumně používat Tevidony od ohniska 35 mm výše. Na micro 4/3 snímači Olympus/Panasonic s crop faktorem 2 lze bez větší vinětace používat i Tevidon 25 mm f/1.4.

Co když máte fotoaparát s opravdu malým snímačem a crop faktorem 2, kupříkladu systém micro 4/3? No, budete mít všechno trochu těžší. Nejen bokehové hrátky, ale též práci s rozmazáním pozadí.

Zároveň to není tragédie a rozhodně kvůli tomu svůj systém hned neměňte. I on má některé přednosti a na vás bude jak je využijete:
• Pro snímky opravdu zblízka nebudete muset tolik clonit. Menší snímač vám dovolí být od fotografovaného motivu trochu dál. Což se za prvé hodí pro fotografie různé plaché hmyzí havěti, kterou tolik nerušíte. Za druhé s odstupem naroste i hloubka ostrosti, v makru je to výhoda.
• Crop vám „protáhne“ ohnisko objektivu, oceníte to pro zvířátkaření neboli „wildlife“. Většina dlouhých starosklíček s ještě použitelnou světelností končí na ohniskové vzdálenosti kolem 300 mm (záměrně neberu v potaz dlouhé zrcadlové teleobjektivy 500 mm nebo 1000 mm typu ruského MTO). 300 mm ohnisko na fullframe je dobré do ZOO anebo na „vochočenky“, pro normální fotografování zvířat venku je ohnisko krátké. Malý snímač s crop faktorem 2 vám nabídne ekvivalent 600mm teleobjektivu, se kterým už jde fotit i divočinu.
• Prakticky totéž, co pro zvířátka, platí i v astrofotografii, delší ohnisko se hodí. Méně se hodí větší míra šumu, ale moderní snímače a pokročilé editory leccos napraví.
• V klasické stereofotografii pro zdrojové snímky chcete maximální hloubku ostrosti. A tu vám nejsnáz zajistí maličký snímač.

Kdy ani fullframe snímač nestačí?

Aby to majitelům cropových fotoaparátů nebylo úplně líto, jsou i krásná starosklíčka pro střední formát, která na fullframe snímači jaksi pozbývají své kouzlo, protože čip část obrazového pole nemilosrdně odřeže.

Příkladem mohou být všechny soft focus objektivy. Portrétní starosklíčka s úmyslně změkčenou kresbou, konstruovaná s maximálními ohledy na decentní a ohleduplné podání pokožky. Příkladem budiž Rodenstock Imagon 180 mm (velkoformát) či objektivy Mamiya – pro RB 150 mm a pro RZ 180 mm (oboje na formát 6×7 cm) a pro 645 145 mm f/4 (6×4,5 cm).
Za doplnující informaci děkuji Petru Fpl Odehnalovi.

Útěchou nám majitelům fullframe či crop fotoaparátů budiž fakt, že tahle sklíčka nejsou vůbec levná a též digitální středoformát se víc než citelně prodraží.

Velikost snímače a digitální šum

Digitální šum jsou nežádoucí, náhodně vzniklé barevné body v zaznamenaném obrazu. Vznikají při zesilování výstupního signálu ze snímače. Šum narůstá s mírou zesílení a znamená větší zrnitost, ztrátu ostrosti a věrnosti barev. Šum také roste s větší délkou expozice a s vyšší teplotou snímače (což je logické, při delší expozici se i snímač více hřeje). Dále je šumu více u starších fotoaparátů – výrobci se snaží, technologie jdou kupředu a tak nové modely šumí stále méně.

Větší snímač obecně, oproti cropovému se stejným rozlišením, méně šumí. Jednoduše má jednotlivé světlocitlivé buňky větší a ne tak nahloučené a signál z nich má větší odstup šumu. Což pro majitele menších snímačů nezní moc dobře.

Naštěstí jsou i dobré zprávy. Gró snímků se starosklíčky obvykle fotíte na plně odcloněný objektiv, kdy se jeho „vady“ projevují nejvýrazněji. A zároveň, alespoň u blízkých motivů, ze stativu. Proto si můžete dovolit fotografovat na nízké základní ISO, kdy i snímače hodně starých fotoaparátů šumí minimálně.

A konečně se výrazně zlepšuje redukce šumu v postprodukci. Specializované editační funkce umí i hodně zašuměný snímek vyčistit a přitom zachovat charakter kresby. Ještě před pár lety to bylo nemyslitelné a odšuměný snímek připomínal mnohdy spíš akvarel.

Na obrázku níže můžete, při zobrazení ve 100% zvětšení, vidět skutečnou velikost jednotlivých snímačů.