Kompozice ve fotografii rostlin II

„Maličkosti dělají dokonalost, ale dokonalost není maličkost.“ (Michelangelo Buonarroti [1475 - 1564] italský sochař, malíř, architekt a básník)

Kompoziční metody

Představují způsob jak příznivého dojmu dojem ve fotografii docílit a co je přitom vhodné respektovat.

Skladebné principy

Patří mezi kompoziční metody a jde o postupy platné všeobecně. Je jich povícero.

– princip role
– princip rytmu
– princip symetrie
– princip kontrastu
– princip proporce.

Princip role

Říká, že každý prvek hraje ve výsledné fotografii určitou roli. Podle toho jakou roli, to může být prvek hlavní, vedlejší, rušivý či zmatečný.

Zase to zní příšerně teoreticky. A říkáte si k čemu a jestli to vlastně potřebujete vědět. Potřebujete.

A k čemu? Ryze prakticky způsob, kterak se dobrat zajímavé fotografie, znamená zdůraznit hlavní prvek. Vhodně doplnit vedlejšími prvky. Vyhnout se rušivým prvkům. A zmatečné prvky přenechat břídilům. To všechno při respektování pravidla zasahovat do rostliny a do jejího okolí jen zcela minimálně, nejlépe vůbec. Viz článek „Koloušek, kozička, kňoureček aneb o fotografování a etice „úprav“ okolí rostlin.

Hlavní prvek je rostlina.
Nebo to může být jen část rostliny. Květ či několik květů, plody, ale třeba i rozličný hmyz, na rostlině usazený. Něco, co upoutá už na první pohled.

Vedlejším prvkem jsou další části v záběru.
Ty zamýšlené a chtěné. Rozostřené ostatní květy. Vhodně rozmístěná mozaika světel v pozadí. Orámování průhledu. Listy, které doplňují rostlinu.

Rušivý prvek je to, co jste do záběru dostali nechtěně.
Snímek je koukatelný, ale pořád v něm cosi nesedí a, chtěj nechtěj, stáčí oči na chybičku. Na jakou? Například na konec stébla trávy, trčícího od okraje snímku k rostlině. Nebo na další lodyhu, zdánlivě vyrůstající z květu.
Prostě na něco, co v obraze nechcete, nevšimli jste si toho už v terénu při focení, a proto ani neuklidili. A teď se s tím buď smíříte (ale červíček pořád hlodá), nebo začnete kouzlit s retušovacími funkcemi ve fotoeditoru.

Zmatečný prvek zmíním už jen pro úplnost.
Je jím něco, co úplně zničí snímek. Posune jeho význam jinam. Třeba špatně přidržená odrazka před objektivem, kterou máte na třech čtvrtinách plochy snímku. Ač jste chtěli fotit ten koniklec za ní, nikoli rozostřenou odrazku. Nu což, přesun fotky na ikonku koše, nejlepšího přítele fotografa, situaci napraví.

A protože jsem slíbil názornost, podívejte se na dva snímky níže.

Lycopodium clavatum, plavuň vidlačka – Třeboňsko - Plavuň vidlačka s výtrusnicovými klasy ze břehu pískovny Třeboňska.
Sony A7, / Canon Macro FD 200 mm f/4, 200 mm, ISO 100, f/5.6, 1/100 s.
Snímek pořízen 16. 7. 2022.

Proč jsem zvolil právě tohle místo, úhel a ještě objektiv delšího ohniska?
Chtěl jsem hlavní dvojklásek plavuně doplnit a orámovat… k tomu posloužily oba klásky po stranách.
Zároveň plazivá lodyha při zemi vede oko mírně úhlopříčkou z popředí do pozadí – ale v pozadí je rozostřená, nezasahuje až do kraje a není okrajem snímku uříznutá. Takže oko nenutí utíkat ven ze snímku.
Rušivý hnědý suchý klacíček v popředí při dolním okraji nalevo jsem přehlédl při fotografování, „uklizené“ bylo až v postprodukci při retušování snímku.

V příštím pokračování článku si povíme o zbývajících skladebných principech.

Případně tyhle informace – a spoustu dalších – najdete v mé e-knize „Fotografujeme rostliny a květiny “.