Když se nedaří

(aneb každý den není posvícení)

Užili jste si nádherné ráno. „Všechno, všechno kvetlo, a ty včely tolik bzučely, a ta tráva byla taková veliká, a ta rosa jako granáty, a ti ptáčci tolik zpívali, a ti cvrčci - ale ti se něco nacvrčeli!“ ⁽¹ Jan Karafiát)

A ty snímky v náhledu na displeji - pohádka.

Doma jste natěšeně vložili kartu do čtečky, stáhli snímky, otevřeli v počítači… a ouha.
Neostrá, hnusná, neostrá, hnusná, neostrá, hnusná… Akorát úplně nakonec, to je snad jediná výjimka, jsou dvě hnusné vedle sebe.

A je po radosti.

Máte dvě možnosti. Ta první: Seknout s focením, prodat fotovýbavu, za stržený peníz nakoupit zásobu více či méně kvalitního alkoholu (méně kvalitní bývá levný, leč za prvé nepříliš chutný, za druhé je ho víc, takže vydrží násobně déle, možná i déle než vaše vlastní játra) a u sklenky dumat nad nevděkem fotosvěta.

Ta druhá: Zůstat u jedné nebo dvou sklenek, nejlépe s čajem či kávou. A nad sklenkou dumat co že jste udělali špatně. Či, správněji a lidovou fotočeštinou, přímo blbě.

Byl hraniční čas a vy jste nepoužili stativ, spolehnuvše na to, že to z ruky dáte?
Fotili jste jen do jpg, protože od včerejšího focení pro rychlý dokumentační „cvak“ máte pořád vypnuté ukládání rawu?
Bylo ostré a kontrastní protisvětlo, leč odrazka zůstala v báglu?

Uvědomit a přiznat si vlastní chybu znamená, že ji příště, nejste-li tedy úplně a zcela natvrdlí, už nezopakujete. 

A tedy jste se něco naučili. Dumání nad vyprázdněnou sklenkou můžete tudíž završit poznáním, že jste prožili výborný fotoden, protože jste něco nového zjistili. I když pohled na mozaiku snímků „neostrá-hnusná“ nevyvolává jásot a volání sláva.

O to víc platí že „Při učení jde koneckonců o tohle: ne jestli vyhrajeme hru, ale jak prohrajeme a jak jsme se přitom změnili a co nového si z toho odneseme do příštích her. Prohrát kuriózním způsobem znamená vyhrát.“ (² Richard Bach)

Tak přeji ať ty příští hry vyhráváte…

PS: I s úvodní fotkou tohoto článku jsem to nevzdal, ač při dlouhém ohnisku, za nevyzpytatelného nárazového větříku a v soumraku modré hodinky vycházely i na „plnou díru“ časy v několika desetinách sekundy. Pomohla metoda „spray and pray“, neboli, volně nespisovnou fotočeštinou, „pokrop to dávkou a modli se ať aspoň něco vyjde".

Vyšlo, po smazání nepovedeného odpadu několik snímků zbylo. Ten, který se mi zamlouvá nejvíc, můžete vidět dole pod článkem.

¹ Karafiát, Jan. Broučci: pro malé i velké děti. 81. vyd. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1968. 134 s.

² Bach, Richard. Most přes navždy. Překlad Zdeněk Hron. 1. vyd. Praha: Nadace Lyry Pragensis, 1992. 156 s. Lyra Pragensis; sv. 112. ISBN 80-7059-037-8.

Papaver somniferum, mák setý – Petrovice, Vysočina - Květ máku o „modré hodince“, v pozadí s vycházejícím měsícem.
Sony A7, / Sony FE 100-400 mm f/4.5-5.6 GM OSS, 355 mm, ISO 100, f/5.6, 1/4 s.
Snímek pořízen 12. 7. 2022.