Jak se fotí …Vetřelec

Pamatujete se na originální Sci-Fi příběh posádky kosmické lodi Nostromo a jejího nerovného boje se zákeřným tvorem z vesmíru?

A scénu, kdy se rozchlípne obal slizkého vetřelčího vejce a z něho se vymrští facehugger aby se přisál důstojníku Kaneovi na obličej, s ním se dostal na palubu Nostroma a tam zahájil hostinu?

V poklidné a bezpečné české přírodě můžete najít alespoň ono vetřelčí vejce, ve vhodný moment i s klubajícími se chapadly.

A jde doopravdy o nezvaného vetřelce. Nikoli ovšem z vesmíru, nýbrž z Austrálie, Nového Zélandu či Tasmánie.

Nebezpečný? Ano, při neopatrné manipulaci vás může osliznout tmavým hlenem, páchnoucím po shnilém mase.

Květnatec Archerův (Clathrus archeri) je houba z čeledi hadovkovitých (Clathraceae). Do Evropy se dostaly její spory lodní dopravou v nákladech vlny a bavlny, první výskyt je udáván v roce 1914 z Francie. V Čechách se uvádí první nález z roku 1963 a květnatec byl dlouho považován za vzácnost. (Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Květnatec_Archerův)

V novém tisíciletí nálezů v ČR přibývá, což je přičítáno i oteplování klimatu.
Jako biotop květnatce se v ČR udávají listnaté a smíšené lesy, louky a zahrady. Osobně jsem se s ním setkával jen na louce. Vyskytovat by se měl od května do listopadu, má pozorování jsou od konce července do počátku prosince.

Květnatec vytváří nejprve kulovitou až vejčitou plodnici, zbarvením od bělavě růžové přes béžovou až po hnědou. Je částečně ukrytá v půdě a mívá průměr od tří do šesti centimetrů. Dozrávající plodnice v horní části pukne a ven z ní vyroste třeň v podobě bělavého až červenorůžového kuželu navzájem spojených čtyř až sedmi “chapadel”. Ta se rozdělí a hvězdicovitě rozvinou do stran. Svrchní strana ramen je výrazně červená, se skvrnami hnědočerného slizu, který výrazně zapáchá po shnilém mase. Zápach láká mouchy, které pak šíří po okolí výtrusy ve slizu obsažené.
Životnost zralé plodnice je krátká. Křehká ramena se polámou, polehnou a rozloží. Často během pouhého jednoho či dvou dnů.

Clathrus archeri, květnatec Archerův - Ratibořice, Táborsko - Plodnice květnatce v podzimní trávě. PP Jesení, Ratibořice, Táborsko.
Sony A7R, Sony FE 100-400mm F4.5-5.6 GM OSS, CPL a Night Sky filtr VFFOTO, ISO 100, f/8, 1/15 s
Snímek pořízen 11. 11.2019.

Květnatec z pohledu ochranáře přírody.

Ačkoliv jde o zavlečený organismus, jedná se o saprofytickou (odumřelé organické zbytky rozkládající) houbu, která patrně domácím druhům nikterak nekonkuruje ani neškodí. A je svým velmi neobvyklým a nezaměnitelným vzhledem zajímavým zpestřením naší přírody.

Květnatec z pohledu fotografa

Je jednou z nejnádhernějších, nejbarevnějších a nejfotogeničtější hub vůbec. Tedy za optimálních podmínek, pokud se ramena právě otevírají anebo jsou krásně čerstvě otevřená. A když plodnice má kolem sebe dostatečný volný prostor.
Ve skutečnosti jsou plodnice většinou zamotané v trávě či jiné vegetaci, křehká “chapadla” různě pokroucená a polámaná. A nos si také užije své. Tahle houba není nic pro slabší povahy.

K fotografování se hodí zrcadlovky i bezzrcadlovky, výhodná je funkce živého náhledu na zadním displeji. Objektiv může být jak velmi širokoúhlý, tak standardní nebo teleobjektiv.

U širokoúhlého objektivu využijete úžasnou hloubku ostrosti a osobitou perspektivu. Jenom musíte jít tak blízko, že vám hnilobně vonící sliz málem zapatlává čelní čočku (určitě dostatečně chráněnou UV filtrem, bez kterého rozumný fotograf do přírody nevychází).

Standardní (makro)objektiv nabízí stále ještě parádní hloubku ostrosti a zorný úhel odpovídající přirozenému vidění lidského oka. A zároveň jste o kousek dál, což váš nos kvituje s povděkem.

Teleobjektiv, zejména delší kolem 300-400 mm, nabízí dostatečný a velmi vítaný odstup. A krásně rozostřené pozadí.

Nezapomeňte přibalit stativ pod aparát a nepromokavou plachtu nebo karimatku pod sebe. Pro zajímavé snímky potřebujete jít blízko k povrchu terénu. A ležet na studené, mokré a blátivé zemi jen tak, to opravdu není nic příjemného.

Ke zvýraznění barev květnatce se hodí použít kombinaci polarizačního a didymiového (Night Sky) filtru. Krásně “vytáhne” červenou a přitom zachová náladu chladného a oroseného či ojíněného podzimního rána.

Jak Vetřelec končí?

Ve filmu neurčitě, vyražený proudem vzduchu ze záchranného modulu do pustého a mrazivého vesmíru. Kde zůstává, ne živý a ne mrtvý.
Zatímco Rippleyové, poslední z posádky Nostromo, se podaří hibernovat a přežít. Doufá, že ji časem najdou. Což se také stane, protože jak jinak by bylo možné natáčet další pokračování úspěšné vetřelčí série...

Ve skutečnosti poslednímu vetřelci nepomůže ani hibernace. Byť třeba i úspěšně zmrzne, na přírodní mráz počátku zimy není spolehnutí a po pár dnech se oteplí. Z červenočerné krásy zmraženého vetřelce zůstane jen hromádka zplihlých ramen, rychle se měnící v organický sliz.
Ale mycelium i výtrusy přežijí. A ve správný čas vystrčí chapadla další nádherně vybarvení vetřelci.