Jak se fotí …šafrán bělokvětý (Crocus albiflorus)
Jaro propuklo s plnou silou. Louky, ještě před týdnem hnědobéžové od stařiny, se převlékly do zeleně jarní trávy. Růžové květy lýkovce jedovatého už odkvetly a z pupenů keříčků se derou ven jeho tuhé, svěže zelené lístky. Staré stromy švestek v krajině se oblékly do záplavy bílých květů.
To je čas kdy na nenápadné mokré loučce v předhůří Šumavy vykvétají bělokvěté šafrány. A důvod proč v časném odpoledni s kamarády Liborem a Katkou vyrážíme z Budějovic na západ.
Jasné nebe, den snad až příliš slunečný a zeslabená ozónová vrstva slibuje i slušný příděl UV záření. Ochranný krém zůstal pochopitelně doma… Míjíme Křemži, projíždíme Brloh a cesta stoupá k vesničce Kuklov. Po stráních řídce rozeseté malebné samoty, vrcholy kopců pokrývají smrčiny prostřídané zatím ještě holými bučinami. V závěru údolí míjíme domy Kuklova i siluetu nikdy nedostavěného kláštera, pokračujeme mezi lesy a kopci a zanedlouho jsme u cíle poblíž osady Křišťanova.
Samotné chráněné území – přírodní památka Vyšný – Křišťanov (vyhlášena 1. července 1989) leží na okraji CHKO Šumava, zabírá plochu 4,42 ha a důvodem ochrany je louka s šafránem bělokvětým.
Šafrán bělokvětý (Crocus albiflorus) patří do čeledi kosatcovitých (Iridaceae). Jde o alpský druh, v ČR zřejmě v Novohradských horách a na Šumavě původní, jinde (Krkonoše, Žďárské vrchy…) zplanělý. Roste na loukách a pastvinách. Z hlediska ochrany se řadí mezi druhy silně ohrožené.
Z podzemní hlízy vyrůstají na jaře zároveň 2-4 čárkovité zelené listy a zároveň 1 – 2 květy. Šestice okvětních plátků bývá barvy bílé, někdy nafialovělé nebo se světle fialovými pruhy. Uvnitř květu jsou nápadné jasně žluté tyčinky a žlutooranžová blizna. Kvete od dubna do května. Plodem je tobolka.
Vcházíme do podmáčené loučky rozsvícené bílými kvítky sasanky hajní a brzy nacházíme první rozkvetlý šafrán. Po chvilkovém rozkoukání zjišťujeme že jich je daleko víc než by se na první pohled zdálo. Prorůstají suchou trávou i v drnech rozrytých tu a tam od divočáků. Další nacházíme v podrostu u břehu miniaturního potůčku.
Vybalujeme fotonádobíčko a hned je jasné že šafrán bělokvětý nepatří k rostlinám které by svůj portrét poskytly lacino. Spíš naopak – a úskalí několikero:
- Květy se otevírají za slunce (kterého je dnes bohužel víc než požehnaně). Jsou světlé což znamená velký kontrast a riziko přepalů. Odrazka nutností a dvě jsou lepší než jedna.
- Rostliny droboučké, obvykle tak do deseti centimetrů čili fotit klasicky od země a se vzdáleným rozostřeným pozadím většinou prostě nelze. Navíc atraktivní žluté tyčinky a blizna jsou vidět jen při pohledu shora, z boku nikoliv.
- Květy jsou výrazně prostorové. Aby byly přijatelně ostré, je potřeba víc zaclonit. Pak ale bokeh v rozostřených partiích může vyjít dost nehezký.
A hlavně – v trávě se skrývají další, již odkvetlé nebo ještě nekvetoucí šafrány. Je nutno opravdu bedlivě dávat pozor kam šlápnout či kde si kleknout. A nejen kvůli šafránům. Není příjemné zakleknout do divočáčího …ehm… exkrementu.
Zaručený návod? Není. Zkoušet, zkoušet, zkoušet…
Drobná rada – ostřete na nápadnou žluť tyčinek a okvětní plátky kolem vám budou dány nádavkem.
V pozdním odpoledni balíme výbavičku. A samozřejmě, při odchodu, s technikou pečlivě srovnanou ve fotobatohu, potkávám krásný, dvoukvětý šafrán který prostě nelze jen tak minout.
Libor s Katkou se tedy chvíli sluní na přilehlé louce a já pořizuji další fotky. Cestou k silničce a již mimo chráněné území nacházím v obhospodařované louce další šafrány. Ty už fotit fakt nemíním.
Cesta zpět a doma nedočkavě odsypat data z karty. Hurá, zadařilo se i přes ne zrovna ideální světelné poměry.
Co říci závěrem?
Fotit šafrán není jednoduché. Chcete-li si to zkusit a nemáte opravdu vážný důvod cestovat za ním až na Šumavu, zaklekněte u běžného krokusu v zahradě či parku. Fotoúskalí vás čekají naprosto stejná.
A pokud přece jen do předhůří Šumavy dorazíte, buďte opatrní a dávejte dobrý pozor kam šlapete.
Nejen kvůli divočáčím …ehm…
Dobré světlo, ostrá skla a věrné barvy :-)
Jirka Skořepa
