Fotografujeme rostliny a květiny – Po zlaté modrá…

Zlatá hodinka na samém konci dne je právem oblíbená fotokytičkáři. Poslední sluneční paprsky pohladí zemi zlatooranžovou září a protažené stíny zdůrazní prostor.

Pak sluneční kotouč zmizí pod obzorem, chvíli se ještě obloha barví červánky a zrůžovělým Venušiným pásem… a je čas pobalit fotovýbavu a vyrazit k domovu.

Doopravdy? Ale kdeže, vůbec ne. Přišli byste o to nejlepší.

Jedině a pouze na samém konci „modré hodinky“ můžete využít metodu, kterou já osobně mám moc rád. Kombinací dlouhé expozice a kreslení světlem vytvoříte originální snímek, u kterého nikdo nepochybuje, že vidí rostlinu právě v modré hodince.

Co potřebujete s sebou? Objektiv spíše standardního anebo delšího ohniska. Stativ, dálkovou spoušť, svítilnu.
Svítilnu ideálně buď s klasickou anebo halogenovou žárovkou (mají spojité spektrum). Případně LED svítilnu, která by ale, kvůli zachování reálných barev, měla mít CRI (index věrnosti barev) nejméně někde kolem 90 Ra, lépe 95 Ra.
A dále něco, čím světlo té svítilny stáhnete do co nejužšího kuželu. Pro příležitostné vyzkoušení stočte třeba přistříhnutý a do úzkého kuželu srolovaný kus kartonu z obalu krabicového mléka, pojištěný několika gumičkami do vlasů. Nebo plastovou fólii se stříbřitým povrchem

Když se modrohodinkové kratochvíli hodláte věnovat víc, má smysl si příhodný kuželík vytisknout na 3D tiskárně. S miniaturní dírkou ve špičce. Doopravdy miniaturní, můj nejpoužívanější nástavec má otvor menší než špendlíková hlavička.

A pak také potřebujete úplné bezvětří. Při dlouhé expozici vás do problémů dostane i slaboučký vánek. Byť by rostlinu rozechvěl jen nepatrně. Večery a zejména letní večery, naštěstí, dosti často úplně klidné bývají.

Jak na to?

Ještě za dostatku světla si zvolte kompozici, fotoaparát nastavte a přesně zaostřete. Poté přicloňte. Kolik? Co nejméně, kvůli „odpíchnutí“ rostliny od rozmazaného pozadí - ale zároveň natolik dostatečně, abyste rostlinu, či její požadovanou partii, měli skutečně ostrou a dobře vykreslenou. Takže v praxi nejčastěji někde mezi f/4 a f/8. Fotoaparát na stativu, samozřejmě.

Spiranthes spiralis, švihlík krutiklas – Žďársko, Vysočina - Kvetoucí rostliny, fotografované před západem slunce manuálním makroobjektivem Zeiss Planar 100 mm f/2 T* ZF s TC 1,5×.
Sony A7R, Zeiss Planar 100 mm f/2 T* ZF s TC 1,5×, ISO 100, f/4, 1/8 s.
Snímek pořízen 28. 8. 2021.

Foťte na prioritu clony (nebo případně na manuál) a základní nízké ISO. A ukládejte do raw formátu.
S korekcí expozice je většinou vhodné jít trochu do minusu, obvykle stačí ubrat 0,7-1 EV. A fotit v momentě, kdy expoziční čas vychází v délce alespoň 10-15 sekund. Osobně mám nejraději ještě víc tmy, s časem kolem 30–40 sekund.

Po západu slunce v poklidu vyčkávejte. Než se sešeří na dostatečně dlouhé časy, natrénujte si světlo. Tedy jak a odkud na rostlinu svítit. Musíte nasvítit skutečně jen požadovanou partii. A z takového místa, kde vám světelný kužel „neolízne“ nic dalšího v záběru. Občas je to přímo alchymie, ba i magií křísnutá.
Svítilnu se snažte držet ve stejné výšce jako nasvěcovanou rostlinu. Anebo ještě trochu níž. Tak, aby nesvítila ani na pozadí, ani na okolní zem či porost. Jen na rostlinu a pánubohu do oken.

Jakmile šero dosáhlo správné míry, pusťte se do snímání naostro. Žádné dlouhé rozmýšlení, máte zhruba pět minut mezi šerem a tmou. Kdy pozadí rostliny na fotografii má správnou „tmavomodře bluesovou“ barvu s náznaky detailů. A rostlina, dokreslená září svítilny z toho pozadí vystupuje tak akorát.

Foťte, zkoušejte. V momentě, kdy už se vám pozadí začne slévat do jednolité a skoro černé tmy, je čas doopravdy balit…

Pokud jste byli pečliví, stačí doma v postprodukci obvykle jen jemně doladit expozici a vyvážení bílé. A nepřehánějte to s kontrastem.

Spiranthes spiralis, švihlík krutiklas – Žďársko, Vysočina - Kvetoucí rostliny, fotografované po západu slunce manuálním makroobjektivem Zeiss Planar 100 mm f/2 T* ZF s TC 1,5×.
Sony A7R, Zeiss Planar 100 mm f/2 T* ZF s TC 1,5×, ISO 100, f/4, 30 s.
Snímek pořízen 28. 8. 2021.

Jen na okraj… fotit touto metodou můžete samozřejmě i po ránu, na samém počátku modré hodinky. Je to ale výrazně náročnější. Veškerá nastavení, včetně kompozice a ostření, v takovém případě musíte provést ještě za úplné tmy. Čili výkonnou svítilnu s sebou.
Dál si musíte vyčíhat oněch rozhodujících pár minut, kdy expozice vychází kolem 30–45 s. Protože předtím je černočerná tma, která se vám nehodí (vše krom nasvícené rostliny tone v jednolité černi). Pak přijde oněch kouzelných několik správných minut.
Světla poměrně rychle přibývá, když je propásnete, smůla. Pohádkový namodralý šerosvit se přehoupne do běžné zeleně ranního svítání. Ne že by byla k zahození, časná rána jsou sama o sobě úžasně fotogenická.
Ale už to není pavučinkově jemné kouzlo té neskutečné chviličky na rozhraní modré hodinky a úplné tmy

Přeji, ať se vám „modrohodinkové“ snímky daří.